Dánsko  | Finsko  | Island  | Norsko  | Švédsko  

 

Island – základní údaje

Historie

Někdy na přelomu 8. a 9. století objevili ostrov irští mniši, kteří prchali před perzekucí a hledali osamělé a klidné poustevny. Nikdy nebyly objeveny doklady o nějakém starším osídlení. Okolo roku 870 se zde vylodili první Vikingové z Norska. Období Vikingů (800–1050) je obdobím, v průběhu kterého severoevropští mořeplavci podnikali odvážné cesty přes oceán. V té době začalo mnoho Norů utíkat před tyranskou vládou krále Haralda plavovlasého a odešlo sem ve snaze získat svobodu a rovnost. Ačkoliv přírodní a klimatické podmínky byly vskutku extrémní, snášeli tuto tvrdost a ustavili na Islandu nejstarší demokracii v Evropě na sever od Alp.
Oficiální historie islandských obyvatel začíná v roce 874, kdy se zde usadil první osadník norského původu Ingólfur Arnarson a započal velký exodus na západ přes nepokojné moře, který pokračoval dalších 60 let. Jako první úspěšný osadník přenesl svůj vliv na svého syna Thorsteinna Ingólfssona, který založil první Thing (místní sněm) blízko Reykjavíku a v roce 930 byl jedním z hlavních zakladatelů Althingu (hlavního sněmu). Poté byl zvolen na jeho prvním zasedání v nížině Thingvellir na východ od Reykjavíku prvním náčelníkem. Takže světově nejstarší známý parlament byl ustaven národem čítajícím 25 000 obyvatel na vzdáleném ostrově na konci světa. Norští emigranti, kteří se usadili na Islandu, byli pohané. V roce 1000 se sešli na výročním shromáždění Althingu, aby schválili právní dokument, kterým bylo v zemi přijato křesťanství. To byl jeden z prvních větších milníků v historii Althingu. Od té doby se stala výroční shromáždění Althingu každoročně jednou z největších událostí, na kterou ze všech koutů země každé léto přijížděli Islanďané do Thingvelliru na koních.
V polovině 13. století dochází k úpadku Islandské republiky, první svobodné republiky na světě. Rodové rozpory vedly k uznání nadvlády Norska. Situace se ještě zhoršila, když se v roce 1380 dostalo Norsko i s Islandem pod nadvládu Dánska. Pro Islanďany, hrdé potomky Vikingů a milovníky svobody a nezávislosti, znamenala tato událost nejhlubší ponížení a beznaděj.
Althing, který stále ještě formálně existoval, byl v roce 1800 zrušen královským dekretem a nahrazen nejvyšším soudním dvorem. V roce 1814 vystoupilo Norsko z unie s Dánskem, ale Island pod nadvládou Dánského království zůstal. Dlouhá staletí nadvlády Norska a útisk Dánskem jen upevnilo vůli a odhodlání Islanďanů k znovunabytí své ztracené svobody. Začaly se zvedat hlasy po svobodě a samosprávě. V Reykjavíku byl částečně obnoven Althing, zpočátku jen s poradním hlasem. Další důležitý krok nastal v roce 1854, když Dánsko odvolalo obchodní omezení, v roce 1855 byla zavedena svoboda tisku a v roce 1873 začal podporovat hnutí za nezávislost Jón Sigurđsson, učenec, politik a bojovník za plnou obnovu pravomocí Althingu.
Tento požadavek splnila nová ústava, kterou na ostrov přivezl dánský král Christian IX. při své první návštěvě roku 1874. V roce 1903 pak Island získal autonomii.
Během 2. světové války Island představoval významnou základnu britské i americké armády a 17. června 1944 vyhlásil nezávislost na okupovaném Dánsku. O dva roky později byl přijat do Organizace spojených národů, stal se jedním ze zakládajících členů NATO a plní s dalšími severskými zeměmi své závazky v Nordické radě.

Geografie

Island je nejsevernější zemí Evropy, která se rozprostírá na ostrově v Atlantském oceánu právě pod polárním kruhem. Jeho rozloha je 102.819 km2, z ní je kolem 1000 km2 kultivováno, 20 000 km2 je pastvin, 12 000 km2 je pokryto ledovcovými poli, 3000 km2 jezery, 11 000 km2 lávovými poli, 4000 km2 písečnými pouštěmi a 52 000 km2 tvoří pustiny.
Island je jedním z největších ostrovů v severním Atlantiku a leží mezi 63° 24´ a 66° 33´ severní šířky.
Island je planina s průměrnou výšku 610 m nad mořem s ohromnými ledovcovými poli pokrývajícími jeho nejvyšší části. Největším z nich je ledovec Vatnajökull na jihovýchodě. Jeho pobřeží je vroubeno hlubokými fjordy a zátokami, zejména na východě a severozápadě. Nejvíce osad je na pobřeží. Jižní pobřeží je nízko položené a bez přirozených přístavů. Pro ostatní pobřeží jsou charakteristické příkré útesy. Je tu mnoho horských pramenů, gejzírů, ledovcem vymletých údolí a kolem 200 sopek, z nichž některé jsou ještě činné. Horké prameny jsou používány pro levné vyhřívání a zavlažování. Vnitrozemní náhorní planina je obklopena vysokými horami a vrcholy, z nichž nejvyšší Hvannadalshnúkur měří 2119 m. Polární kruh protíná Grímsey, ostrov na severu Islandu.

Demografie

Počet obyvatel je kolem 260 000, většina z nich žije na jihozápadě a zbytek je řídce roztroušen podél pobřežních nížin. Díky staleté izolaci zůstává populace vysoce stejnorodá.

Podnebí

Island má poměrně mírné oceánské podnebí s velmi proměnlivým počasím. Golfský proud totiž zadržuje ledy, aby pronikaly do oceánu, ale chladné a krátké léto zamezuje obdělávání půdy. Průměrný roční úhrn srážek v Reykjavíku je 85 cm. Na západě je podnebí vlhké, na severu a východě zase polární a tundrového charakteru. V Reykjavíku kolísá v lednu průměrná teplota od -2 °C do 2 °C a v červenci od 9 °C do 14 °C.

 
kontaktpro jednotlivcepro kolektivysportovnío zemíchfotogalerie a referencepublikacestatistikypřihlásit
© 2017 SW travel, v. o. s.