Dánsko  | Finsko  | Island  | Norsko  | Švédsko  

 

Norsko – základní údaje

Historie

Začátek osídlení představuje 12.–8. století př. n. l.
Do historie Norsko výrazněji vstoupilo vikingským obdobím (800–1066). Dobyvačná tažení Vikingů měla stejný charakter jako stěhování národů v našich zeměpisných šířkách. Konec vikingského období bývá datováno bitvou u Stamford Bridge v roce 1066, kde norský král Harald Krutý (1047–1066) padl při pokusu stát se anglickým králem.
Největší rozkvět přinesla centralizovaná feudální monarchie ve 13. století. V této době se také upevnilo norské postavení v mezinárodních vztazích. Po vymření domácích králů začátkem 14. století a v důsledku silné morové epidemie se Norsko stalo součástí Kalmarské unie, v jejímž rámci postupně ztratilo politický význam a stalo se zcela závislé na Dánsku. Po neúspěšném protidánském povstání v roce 1535 ztratilo Norsko postavení království, bylo násilím nábožensky reformováno a stalo se vazalskou zemí Dánska. V této době přijímá také spisovný jazyk. Dánsko–norské rozpory se znovu přiostřily za napoleonských válek, což vedlo k úpadku norského obchodu. Na základě Kielské mírové smlouvy z roku 1814 bylo Norsko postoupeno Švédsku, zatímco území, která dříve patřila Norsku – Island, Faerské ostrovy a Grónsko – zůstala Dánsku. V roce 1815 byla uzavřena smlouva o unii mezi Norskem a Švédskem. Obě království měla vlastní parlament a vlastní ústavu. Zahraniční politika však byla soustředěna v rukou švédského krále a švédské vlády. Norsku nevyhovovalo zejména nedostatečné prosazování norských obchodních a námořních zájmů švédskými zastupitelskými orgány. Toto bylo příčinou norského rozchodu se Švédskem roku 1905. Na trůn nastoupil dánský princ Karel, zvolený norským parlamentem.

Geografie

Norsko zaujímá 40 % plochy Skandinávského poloostrova a má rozlohu 385 155 km2 včetně ostrovů. Pevnina pak má rozlohu 323 758 km2. Nejjižnější bod mys Lindesnes dělí od nejsevernějšího Nordkunnu vzdálenost 1752 km, šířka kolísá od pouhých 6,3 km u Narviku po 434 km v úrovni Bergenu. Je omýváno okrajovými moři Atlantského a Severního ledového oceánu – Severním, Norským a Barentsovým mořem. Mezi Norskem a Dánskem se nachází průliv Skagerrak.
Moře proniká hluboko do norské pevniny četnými fjordy. Pobřeží je lemováno 50 000 ostrůvky, z nichž jen polovina je osídlena. Součástí Norska jsou i arktické ostrovy Špicberky (61 020 km2) a ostrov Jan Mayen (377 km2). V Antarktidě patří Norsku ostrov Bouvetův (49 km2), ostrov Petra I. (156 km2) a poměrně velká část pevniny – země královny Maud. Množství daleko zabíhajících a větvících se fjordů, spleť členitých zálivů a desítky tisíc ostrovů zvyšují délku pobřeží z 2650 km v přímé linii na 25 148 km ve skutečnosti. Pobřežní délka ostrovů je 58 133 km, délka pevninské hranice je 2542 km. Norsko hraničí s Finskem (727 km), Švédskem (1619 km) a Ruskem (196 km). Jeho území tvoří ze dvou třetin hory, náhorní plošiny a ledovcová pole. Skandinávské pohoří není celistvým útvarem, nýbrž soustavou oblých hřbetů a náhorních plošin, z nichž místy ční skalní suky nebo řetězce ostře modelovaných hrotů a hřebenů. Vysokohorské partie kryje věčný led a sníh v podobě asi 1700 ledovců o celkové ploše 4600 km2. Největší plochu má Jostedalsbreen (487 km2) s 26 splazy. Nížin je v Norsku jen velmi málo. Nejnižší nadmořská výška se pohybuje kolem 150 m.

Demografie

Počtem obyvatel 4 593 041 se tento severský stát řadí mezi menší evropské státy. Hustota osídlení je 14 obyvatel/km2. Jeho demografický vývoj se ustálil na nízké úrovni porodnosti – 11,67/1000 obyvatel, roční nárůst je pak 0,4 %. Úmrtnost je vzhledem k věkové struktuře přiměřená – 9,45/1000 narozených. Je zde patrný vyšší podíl starých lidí, neboť střední délka života patří k nejvyšším na světě – 76,78 let u mužů a 82,17 let u žen. V migracích přes hranici převládá přistěhovalectví – 1,73/1000 obyvatel.
Norsko je státem germánského národa Norů, kteří tvoří 97 % obyvatelstva. Na severu žije 20–30 tisíc rasově odlišných Laponců, zčásti dosud kočujících se svými stády sobů, a kolem 10 000 již značně smíšených Finů, místně zvaných Kvenové. Z cizinců patří k nejpočetnějším Dánové, Britové, Švédové a Němci. Přibývá příslušníků mimoevropských etnik, zejména Vietnamců, Pákistánců apod.
Vzhledem k přírodním podmínkám je osídlení země málokde plošné, ale většinou lineární, podél pobřeží a v údolích řek.

Podnebí

Norsko leží v jedné z největších teplotních anomálií světa a je nejteplejší ze všech zemí, které mají stejnou polohu. Průměrné teploty ostatních polárních oblastí jsou o 16–20°C nižší a nebýt zdejších hor, bylo by norské klima ještě vlídnější.
Vše, co je v Norsku dobrého, přichází od moře. Vůbec největším dobrodiním je severoatlantská větev Golfského proudu, který až ke skandinávským břehům nese poselství z tropické karibské oblasti Atlantiku.
Norské podnebí je typicky oceánské s malými výkyvy teplot mezi dnem a nocí, létem a zimou. Tento rozptyl činí při moři pouze 10°C. Oslo má průměrnou zimní teplotu -3,5°C a letní 17,5°C. V horách a se vzdáleností od pobřeží se výkyvy zvyšují až na 25°C. To pravé severské podnebí číhá až na nejzazším severu, zhruba za 70. rovnoběžkou. V nejsevernějších oblastech vnitrozemí klesá v zimě teplota až na -50°C. Nejstudenějšími oblastmi jsou náhorní plošiny v severním Norsku (Finnmark), kde se teplota pohybuje pod bodem mrazu až 245 dní v roce. Tady je tedy již nefalšovaná Arktida, kdy i letní měsíce nemají průměrnou teplotu vyšší než 10°C.

 
kontaktpro jednotlivcepro kolektivysportovnío zemíchfotogalerie a referencepublikacestatistikypřihlásit
© 2017 SW travel, v. o. s.